Karel Majer | Modely lodí

Aneb jak jsem vyhrál pohár.

Desátý ročník Memorial Cupu zaznamenal dvě základní změny, posunutí tradičního termínu o týden později, na 15. května, a změnu tradičního místa z Probošťáku na Grádo u Čelákovic. Grádo je původní řečiště Labe, je užší než Probošťák. Předpokládalo se, že zde nebude tak silný vítr jako byl v posledních letech na Probošťáku. Další výhodou je dobře fungující restaurace.

Nevýhodou naopak jsou úzké břehy zarostlé rákosím občas i stromy. To ztěžovalo ukotvení soutěžních tratí. Ty jsme stavěli v pátek za vytrvalého drobného deště dvě. Když jsme v pátek k večeru odcházeli, nikdo moc nevěřil, že přes noc déšť ustane. Ale stalo se.

Ráno bylo sice pošmourné, ale nepršelo. To mělo zásadní význam pro zdárný průběh soutěže. Sjelo se nás 47 soutěžících. Soutěžili jsme ve 4 kategoriích o pohár Zdeňka Horského, Jiřího Vorlíčka, Josefa Floriána a Zdeňka Matouška. Soutěž probíhala bez zádrhelů. O pohár Zdeňka Horského ve spojené kategorii F2 B, F2 C a F4 B nad 900 mm nás soutěžilo pět, já, Ondra Vladyka, Stanislav Jíša, Jiří Žižka a Robert Jurka. Jeli jsme všechny 3 jízdy najednou. Já jsem jel první, na rozdíl od loňské soutěže, kdy jsem nebyl na seznamu a byl jsem rád, že jsem mohl jet jako poslední. První jízda byla slabá, druhá mnohem lepší a poslední naprosto bez chyby. Kupodivu jsem měl jízdy nejlepší a tím bylo v této kategorii rozhodnuto. Výsledky byly spočítány sice ručně, ale dobře a včas. Putovní poháry byly na rok předány vítězům.

Na rozdíl od loňské soutěže letošní proběhla dobře, hlavně po organizační stránce a bezchybných výsledků. Počasí nás vzalo na milost a nepršelo. Soutěžících bylo také hodně, po loňských peripetiích jsme měli obavy jaká bude účast. Přišlo se podívat i dost lidí z nedalekých Čelákovic.

» Zobrazit fotografie

Jedná se sovětský typ SO 1, který sloužil v námořnictvu bývalé NDR. Skutečná loď byla dlouhá 44 m, široká 6,22 m. Pohon zajišťovaly 3 motory, max. rychlost 27 uzlů. Výzbroj tvořily 4 pětihlavňové raketové vrhače hlubinných náloží, 4 protiletadlové 25 mm kanóny ve 2 věžích, na zádi jsou 2 skluzavky pro hlubinné miny.

Model je postaven v M 1 : 35, délka je 1 257 mm, šířka 177 mm. Je určen pro kategorii F2 B. Trup modelu je stavěn klasicky ze žeber s balsovým potahem a následným laminováním. Přední nástavba je z překližky, laminovaná, vrchní část je z laminátových desek. Zadní nástavba je z plastu. Věže kanónů jsou z plechu, člun je laminovaný do lukoprenové formy. Menší díly jsou většinou z plastu, další díly jsou odlévané do lukoprenových forem. Model je stříkán polomatnými barvami Humbrol.

Pohon je jako u originálu 3 motory. Krajní motory mají společnou baterii a regulátor. Prostřední motor má svou vlastní baterii a samostatný regulátor. Tři kormidla jsou spřažená, ovládaná jedním servem. Přístup do trupu je pod hlavní nástavbou, pod zadní částí paluby a pod skluzavkami hlubinných min, kde je přístup ke kormidlům a je umístěn vypínač. Úplně dokončený a k plavbě připravený model je dovážen olověným závažím o váze 1,47 kg, které je umístěno v prostoru pod přední nástavbou.

První zkušební plavba byla na konci září 2007. Potom šel model opět do dílny. Další jízdu model absolvoval v květnu 2008 na Memorial Cupu ve Staré Boleslavi. Byla to jediná možnost, jak model vyzkoušet v „bojových“ podmínkách na soutěžní trati před seriálovými soutěžemi. Model je obratný, rychlý, couvání je naprosto bez problémů. Po Memorial Cupu následovalo intenzivní dokončování modelu, abych se mohl zúčastnit 3. a 4. seriálové soutěže v Jinolicích. Při statickém hodnocení model dostal 92 bodů. Na 3. seriálové soutěži jsem se s modelem umístil na 3. místě a na 4. seriálové soutěži jsem se umístil na 2. místě.

V roce 2009 jsem s modelem získal v soutěži Memorial Cup pohár Zdeňka Horského. Pak jsem se s modelem zúčastnil celého seriálu Mi ČR. Ukázalo se pro soutěžní jízdy je model zbytečně rychlý, tak jsem před poslední soutěží vyrobil nové šrouby s menším stoupáním. Rychlost modelu trochu poklesla, jízda v maximální rychlosti je snad realističtější. Hlavně projíždění soutěžní trati se stalo příjemnější. S modelem jsem získal 2. místo v seriálu Mi ČR v kategorii F2 B.

» Zobrazit fotografie

Model britského dělového člunu MGB 44 z 2. světové války je postaven v měřítku 1 : 22,5. Je 850 mm dlouhý a 225 mm široký, pohon tvoří 2 motory Mabuchi 380. Je určen pro kategorii F2 A. Skutečná loď byla zapůjčena na celou dobu aktivní služby Polsku.

Trup je stavěn klasicky, žebra, balsová obšívka, laminování. Nástavba je laminátová, na některé detaily jsem použil lukoprenové formy, 20 mm oerlikon a některé další detaily jsou z plastu. Záchranné čluny a kruhy jsou z moduritu.

Přístup do trupu je pod nástavbou, k motorům a pro umístění baterie. Pod oerlikonem je odnímací paluba, kde je přístup kormidlům.

Model jsem postavil s vrtulemi a kormidly, jejichž rozměry odpovídaly přesně danému měřítku. Vrtule měly malý průměr a byly málo účinné. První jízda, na soutěži v Jablonci nad Nisou, byla naprostým zklamáním. Malá rychlost, naprosto neodpovídající typu lodě, neúčinná kormidla. Model měl tak velký poloměr zatáčení, že jsem nedokázal projet některé branky. Po této nepříjemné zkušenosti jsem zvětšil obě kormidla, vyrobil nové vrtule s větším průměrem a stoupáním. Jízdní vlastnosti se okamžitě zlepšily. Už to byl rychlý člun. Ale ještě to pořád nebylo dokonalé, používal jsem dost těžké baterky. Až s novými baterkami se jízda stala pravým požitkem, příď se krásně zvedne nad hladinu a vytvoří se příďová vlna. Ještě byl problém s couváním, model nebyl příliš ovladatelný. Pak jsem upravil nastavení kormidel a nyní dokážu couvat bez problémů.

Zajímavé jsou také zkušenosti s bodováním modelu. Bylo na úrovni 85 bodů, po několika letech na seriálové soutěži v Holicích v roce 2004 se dokonce trochu zlepšilo a udrželo na této úrovni se i pro veřejné soutěže až do současnosti.

» Zobrazit fotografie

Dělový člun jsem navrhl a pak postavil tento prototyp jako jeden z možných modelů, který by bylo možné stavět v kroužku lodních modelářů. Po postavení prvního modelu ze stavebnice vyvstala otázka, co stavět dál. Další model ze stavebnice nemělo smysl stavět. Tuzemské modely ze stavebnic jsou prakticky totožné až na několik vyjímek. Zahraniční nabízejí mnohem širší výběr, ale za poněkud odlišné ceny. Také jsem chtěl, aby stavba probíhala klasickým způsobem, tedy žebra, kostra, obšívka, laminování.

K dispozici jsem měl lukoprenové formy na dělové věže a další detaily dělového člunu, jehož plánek byl publikován v Lodních modelech č. 1. Tento člun byl v kroužku stavěn ve dvou exemplářích, ale vzhledem k nízkému trupu ve zvoleném měřítku, nebyl úplně ideální, tak pro hladkou vodní hladinu. Ač byl deklarován jako sovětský typ 1125, měl k tomu víc než daleko, jediné, co odpovídalo byly dělové věže tanku T 34.

Navrhl jsem tedy model, který ideově vycházel ze sovětského dělového říčního člunu, typ 1124. Model zachovává základní vzhled svého vzoru. Od originálu se liší trupem. Cílem bylo, aby měl dobré jízdní vlastnosti i v nepříznivých podmínkách a zvládal couvání, aby byl schopen bez problémů projet soutěžní trojúhelník.

Délka modelu je 750 mm, šířka 155 mm, k pohonu plně postačuje Speed 400, k ovládání jednoduchá dvoukanálová souprava. Model je vlastně polostavebnice, protože je nutné postavit trup, nástavbu a světlík nad strojovnou. Nejsložitější část modelu, dělová věž se sestavuje z jednotlivých dílů, které jsou odlity nebo laminovány do forem. Průvlaky, pacholata, palubní poklopy a další díly jsou také odlitky.

Prototyp jsem dokončil v červnu 2006. Docela příjemně mě překvapil svou rychlostí, která je větší, než jsem předpokládal.

» Zobrazit fotografie

Jinolice

První a druhá seriálová soutěž byla uspořádána v pěkném prostředí autokempu v Jinolicích ve dnech 22. až 24. května. V roli pořadatele opět Petr Hlava a jeho kolegové. V pátek ráno po zahájení proběhlo bodování modelů. V F2 B nový model nebyl žádný, F2 A je v podstatě doménou soutěžících z Moravy, pan Šesták přivezl nový model Watergeus, v F2 C byly 2 nové lodě, Le Normand Jirky Kupra a Piast pana Kubíčka ze Vsetína. V F4 B ještě Happy Hunter pana Křítka. Řekl bych, že bodování je tak trochu alchymie, díky stanovenému bodovému rozpětí bylo bodování některých modelů značně nepochopitelné. Nárůst cca 10 bodů v porovnání s loňským rokem při zachování stejné kvality těchto modelů (tedy na modelech nedošlo k žádnému vylepšení) a při stejném bodovém ohodnocení nejlepšího modelu. Nicméně rozhodčí přidělili body a nezbylo než to akceptovat. Toto platí především pro kategorii F2 B. Modely v kategorie F2 A byly hodnoceny tradičně vysoko, milé překvapení bylo v kategorii F2 C, kde modely dostávaly vesměs více než 90 bodů. Myslím, že to bylo konečně spravedlivé hodnocení těchto velkých modelů.

Potom již následovaly jízdy. Kategorie F2 B zahajovala, docela se mi dařilo, vyjel jsem si stříbrnou medaili. Podle plánu měly odpoledne soutěžit největší modely. Rozhodli jsme si s manželkou zkrátit čekání výletem na okraj Prachovských skal. Počasí bylo docela příjemné, jen občas se objevil tmavší mrak, ale zase zmizel. Měli za sebou více jak polovinu cesty, když obloha nebezpečně zčernala, přihnal se silný vítr a bylo zle, doufali jsme, že se nám déšť vyhne. Zastihl nás asi 300 m od kempu, vzápětí udeřilo krupobití. Okamžitě jsme byli oba totálně mokří. Našli jsme chabé útočiště pod jakousi stříškou plakátovací plochy. Když ta hrůza ustala, dorazili jsme v čvachtajících botách do kempu, ten byl bez proudu. Počkali jsme až z nás trochu okapala voda, sedli jsme do auta a jeli se domů sušit.

V sobotu jsme měli jízdy po obědě. Tentokrát byl opravdu slunečný den, ale foukal dost silný vítr, což se také projevilo na výsledcích. Jízdy se mi nedařily, stačilo to na čtvrté místo. Potom jezdily modely F2 A a současně na dalším startovišti plachetnice. Pohled na ně je vždy úžasný. To jsme už jen čekali na oficiální vyhlášení výsledků první seriálové soutěže a pak domů. V neděli druhá soutěž pokračovala, ale už bez naší účasti.

Byl jsem tak trochu na vážkách, zda se zúčastnit dalších soutěží seriálu v Plzni. Pak jsem se rozhodl, že ano. Zřejmě jsem tak ovlivnil Petra Matějku v jeho rozhodování, myslím, že nakonec nelitoval.

Plzeň

V pátek brzo ráno jsme vyrazili do Plzně, Barrandovský most byl průjezdný, tak se jelo v pohodě. U Berouna nás předjížděl Petr Matějka. Měl malou lodičku schovanou v autě, tak si hezky frčel stotřicítkou do Plzně. Před Plzní jsem zahlédl ve zpětném zrcátku stříbrnou Felicii s bednou na střeše, pan Cerha nás dojel. Držel se za námi v dobré víře, že ho dovedeme k Boleveckému rybníku, jenže jedno chybné odbočení nám cestu poněkud zkomplikovalo. Dorazili jsme do kempu krátce po osmé. Ihned jsem se zaregistrovali a jízdy opět zahajovala kategorie F2 B. Sotva jsem stačil připravit model a už mě volali jako prvního na start. Opět jsem si vyjel stříbro. Pak začalo intenzívně pršet. Naštěstí to byl první a také poslední déšť během celé dvojsoutěže. Odpoledne jsme strávili v centru Plzně, kde probíhaly již tradiční historické slavnosti. V sobotu bylo nádherné počasí, bylo stále na co koukat na vodě. Na soutěžní trati křižovaly plachetnice, na protější straně rybníka plachtily skutečné plachetnice. Do soutěžní jízdy mé kategorie druhé plzeňské soutěže a čtvrté seriálové soutěže bylo ještě trochu času (do 16,30), tak bylo možné čas využít k tréninku. Trénovali s panem Křítkem průjezd vrcholovou brankou se střídavými úspěch, jak jsme se tam motali oba dva, nějak to nebylo ono, je tam potřeba více klidu na soustředění. Pak přišly soutěžní jízdy, zase se mi moc nedařilo, stačilo to na třetí místo.

V kategorii F2 B se v Plzni objevila nová loď, švédská „neviditelná“ korveta. Svým charakterem je velice jednoduchý model s minimálním počtem detailů. Při bodování stavby asi opět zapracovala bodovací alchymie. V kategorii F2 A se objevily modely manželů Janouškových, záchranář R 3 a rybářská loď Hel. Na to, že jejich autorem je vedoucí sekce C, bych očekával více propracované některé detaily. Jinak je R 3 velice pěkná lodička s hezky provedenou obšívkou. V závěru dne jezdily parníky, to je také zážitek. Už v Jinonicích představil Stanislav Jedlička St. Canute. Tady jsem ji poprvé viděl při jízdě. Je to stejná loď jako má Ivan Grňa, ale trochu větší.

V neděli soutěžily ještě modely F4 A, B a C. Petr Matějka se rozjížděl o 1. a 2. místo v F4 A. Dotek při přistání ho o 1. místo připravil. Pro mě to byla již pohoda, ze břehu jsem sledoval např. pány Grňu, Filipa. Mezi jízdami se diskutovalo o všem možném, co souviselo s modelářstvím, ale i o jiných věcech. Trochu s křížkem po funuse se objevil pan Černý z RC Revue, o mnohé přišel, ale pár hezkých modelů stačil nafotit, uvidíme co napíše.

Pak už následovalo ukončení čtvrté soutěže, rozdání diplomů a medailí a cesta domů. Byl to příjemný víkend.

Duchcov

Závěr seriálu 2009 proběhl v Duchově 5. a 6. září. Poslední, pátou, soutěž uspořádal KLM Royal Dux Duchcov na rybníku Barbora.

Cesta do Duchcova v sobotu ráno nevěstila nic pěkného. Kousek za Řípem se sice objevila duha, ale vzápětí jsme vjeli do deště, který nabýval na intenzitě. Vrcholky Českého středohoří byly ukryty v mracích a stále lilo.

Dorazili jsme v půl deváté, všude již bylo plno známých tváří. Při zahájení soutěže začalo počasí ukazovat svoji vlídnější tvář a déšť pomalu, ale jistě ustal. Zahájení bylo skutečně na vysoké úrovni, prostor byl ozvučen, během státní hymny byla vztyčena státní vlajka a soutěžící přivítal také starosta města.

Organizace soutěže byla také perfektní. Prostor startovišť a zázemí byl vymezen pouze pro soutěžící a doprovod, ti dostali při registraci visačku s logem pořádajícího klubu. Výsledky v jednotlivých kategoriích byly zveřejňovány téměř okamžitě.

Jediné, co bylo trochu problematické, byly břehy rybníka. Část tvořily šikmo položené panely, kde nebylo možné větší model položit na vodu a zbytek břehů byl z lomového kamene, kde bylo nutné dávat modely na vodu velice opatrně, aby se nepoškodily. Výhodu měli ti, kteří byli vybaveni „nosičem“ modelu.

Déšť skutečně ustal, ale foukal poměrně silný vítr, což vyhovovalo plachetnicím. Ty měly trať na delší straně rybníka. Vítr tady nebyl ničím omezován a plachetnice se při občasných poryvech téměř pokládaly na hladinu. Modely kategorií F2 a F4 soutěžily na dvou tratích, vše šlo na drátkách. Dokonce tak rychle, že i třetí jízda F4, plánovaná na nedělní ráno, byla odjeta ještě v sobotu. V mé kategorii F2 B se jely všechny tři jízdy najednou. Vítr foukal rovnoběžně s přistávacím dokem, nehrozilo sražení modelu ke jedné straně doku. Přistání bylo kupodivu bezproblémové. Jízdy se mi celkem dařily a vynesly mi druhé místo v poslední soutěži i celém seriálu. V neděli se jel ještě závod plachetnic a v 10,30 bylo vyhlášení vítězů 5. seriálové soutěže a celého 16. ročníku seriálu Mi ČR. Vyhlášení bylo opět perfektně organizačně zvládnuto. K celkové atmosféře přispělo i to, že téměř všichni soutěžící zde zůstali až do neděle na vyhlášení výsledků, i když medailových umístění třeba nedosáhli. Pak už následovalo rozloučení a pro většinu cesta domů. již za slunečného počasí.

My jsme ještě navštívili zdejší zámek a pak jsme se vydali domů.

Konečné výsledky seriálu najdete na oficiálních stránkách Klubu lodních modelářů ČR.

» Zobrazit fotografie

Obě tradiční soutěže uspořádal jablonecký klub Admirál předposlední prázdninový víkend, 22. a 23. srpna 2009, opět na novoveském koupališti. Katastrofické předpovědi počasí v podobě krupobití či vyvrácených stromů se naštěstí vůbec nenaplnily. Naopak bylo příjemné počasí, v neděli už zase sluníčko.

Do Jablonce přivezli soutěžící modely kategorií F 4 A i B, makety F2, parníky i plachetnice. Dokonce byla k vidění funkční ponorka.

Soutěže jsou pořádány na sklonku prázdnin, kdy se modeláři i četní příznivci lodních modelů mají možnost setkat po téměř dvouměsíční přestávce. I letos to bylo pohodové setkání s přáteli a známými. Poměrně silné zastoupení tady měl můj domovský klub Brandýs nad Labem včetně dvou juniorů. Přišli se podívat i místní kluboví kolegové manželé Adamcovi. Milan Adamec opět nezapřel svou pověst kritika všeho a neúnavného propagátora carského ruského loďstva. Škoda, že paní Adamcová nechala doma svou krásnou jachtu. Objevil se i Mirek Malinský, který to má do Brandýsa dost daleko, ale do Jablonce jen kousek cesty z domova.

Já jsem soutěží zahájil týdenní dovolenou. Společně s Petrem Matějkou, jeho bratrem Pepou a jeho přítelkyní jsme se ubytovali v chatě v Huti, odkud je to do Jablonce přes kopec jen asi 15 minut jízdy. V sobotu ráno jsme jeli na zahájení. Po neplánovaném průjezdu Jabloncem jsme dorazili před půl devátou, abychom se zaregistrovali. Asi s půlhodinovým zpožděním byly obě soutěže zahájeny panem Zdeňkem Tomáškem. Hlavní rozhodčí byl Ota Holan, k ruce měl pány Čejku a Podlešáka. Sobotní, ale i nedělní soutěž zahájily modely F4 A, potom F4 B, na ně navazovala sjednocená kategorie F2 a po ní parníky. Na oddělené části koupaliště byly k vidění lodičky EX – 500, s kterými zkoušely štěstí nejmenší děti. Po jedenácté hodině byla v sobotu odstartovaná soutěž plachetnic. V tu chvíli na sebe strhla pozornost diváků i ostatních soutěžících.

Petr Matějka si v sobotu vyjezdil krásný zlatý pohár za první místo. A to nemá pro F4 A žádný speciál, ale maketově postavený model rybářské lodě. Jezdí čím dál lépe. Jeho bratr Pepa byl na soutěži poprvé a jezdil velice dobře, ale na umístění to nebylo.

Jediné co mi vadilo, byl přistávací dok, protože jeho podélné lišty nebyly na úrovni hladiny, ale asi 10 cm nad ní, což mohlo poškodit nástavby modelu.

Podle plánu měly být vždy dva modely na trati, ale dost často tomu tak nebylo, jízdy se protahovaly a já jsem pořád odkládal oběd, až po jízdách. Kolem čtvrté odpoledne na mě konečně přišla řada, to už jsem byl notně hladový. Téměř tradičně jsem si vyjel druhé místo. První byl klubový kolega Vlasta Hanzlík. V neděli jsem měl více smůly a ještě se přidalo rušení modelu. Stačilo to na třetí místo, druhý byl opět Vlasta Hanzlík a pro první místo si přijel pan Špinar se svou krásnou parní korvetou.

Po soutěžních jízdách jsme rychle šli na pozdní oběd do příjemné restaurace. Tak jsem přišel o parníky, které provázel trochu zmatek, protože snad všichni měli své modely na vodě současně.

V mezičase předváděl plně funkční ponorku Michal Černý. Večer byly noční jízdy pro lodě s maketovým osvětlením, ale to již bez naší účasti. Tou dobou jsme na chatě diskutovali hlavně o modelech lodí, ale snad nejvíce o plachetnicích, kterým úplně propadl Petr.

V neděli soutěžní jízdy skončily po poledni, parníky vůbec nejezdily. Vyhlášení výsledků bylo asi v půl druhé. Bylo snad velkolepější než na seriálových soutěžích. Vítěz každé kategorie obdržel pohár. Pro ostatní byly různé věcné ceny a samozřejmě diplomy.

» Zobrazit fotografie

Aneb jak jsem nevyhrál pohár.

Opět nastal druhý květnový víkend, více než 20 let tradiční termín soutěže modelářského klubu v Brandýse nad Labem, od určité doby nazvané Memorial Cup a pořádané na Proboštských jezerech, Probošťáku, u Staré Boleslavi. Soutěž byla pořádaná společně s postupovou soutěží žáků Středočeského, Královéhradeckého a Pardubického kraje.

Tradičně jsme se sešli v pátek odpoledne, abychom postavili 2 soutěžní tratě. Všechno běželo jako na drátkách. Vše potřebné bylo dopraveno na pláž, nic nechybělo. Tratě byly odvíjeny z navijáků, na patřičná místa byly připevňovány bójky. Já jsem s Jirkou Syrovátkem ve člunu vezl kotvu vrcholové bójky, aby po rozvinutí tratě byla na pokyn ze břehu spuštěna do hlubin Probošťáku a tím byla trať postavená. V sobotu ráno byla dobudována plata včetně přistávacích doků a mohlo se začít soutěžit. Počasí nám přálo, v noci sice docela slušně pršelo, ale ráno bylo příjemně, písek ještě vlhký, neprášil, sluníčko vysvitlo. Jen klidná hladina byla žlutozelená od pylu.

Zahájení bylo asi v 9 hodin a jako první byl závod rychlíků. Tři „blechy“ začaly kroužit po hladině, posléze jedna odpadla, ale ostatní dvě se hnaly dál. Makety se soustředily na druhé trati, kde byl ne zrovna ideální přístup ze břehu na plato. Tak trochu jsem tajně doufal, že bych mohl zabodovat a pohár Zdeňka Horského získat. Body za stavbu měly být z loňska, a to nebylo nejhorší. Pak jsem si ale uvědomil, že vrcholová bójka není moje nejsilnější stránka, ztráta bodů je tam značná, tak jsem ambice trochu zreálnil, do tradičního třetího místa by to bylo taky dobrý. Vzápětí šéfové soutěže však rozhodli, že se všechny makety obodují na místě, kdeže loňské sněhy jsou, tedy body z loňského seriálu. Páni bodovači mi značně snížili sebevědomí. Bude potřeba postavit novou maketu, tahle už nemá nárok.

Soutěžní jízdy zahájily největší lodě, USS Boxer pana Cerhy, USS Texas Ondry Vladyky a Le Normand Jiřího Kupra. Pak jezdily ostatní, byla pohoda, povídalo se, čas příjemně plynul. Někteří už měli odjeto, já nějak nic. Bylo mi to trochu divný, asi obsazená frekvence na druhé trati, přesto jsem se pro jistotu otázal Petra Uzla, zda mě mají v evidenci závodících, byl jsem ujištěn, že ano. Soutěž plynula dál, stále mě nikdo nevolal k jízdě. To už mi bylo jasný, že se vloudila chybička. Páni rozhodčí moji maličkost nenapsali na startovní listinu, přestože jsem včas poslal přihlášku a zaplatil startovné. Pak jsem konečně odjel své 3 jízdy, nebylo to nejhorší, dokonce i vrchol se mi podařilo občas projet, couvání naprosto v pohodě. Totálně jsem zkazil jen jedno přistání. Na vedlejší trati se ještě závodilo dále, tady bylo už dojeto.

Pak už jsme čekali na vyhlášení výsledků. Sluníčko pěkně hřálo, povídalo se dál, občas se ukázala i nějaká dokumentace. Čekání se ale protahovalo, řada lidí už chtěla odjet. Až asi v pět odpoledne bylo konečně vyhlášení výsledků. Rozdávaly se diplomy, ceny a poháry. Konečně moje kategorie. První jsem nebyl, ani druhý, ani třetí. Pak Petr Uzel ještě oznámil další pořadí, poslední moje maličkost. Tak jsem jen vyhrkl, že jsem snad nejezdil tak mizerně. Odpovědí mi bylo, že mám body jen za statické hodnocení. V tu chvíli bylo všem jasné, že se vloudila další chybička. Útěchou mi pak byla omluva za nezapočítané body za jízdy. Domů jsem odjel s pocitem, že jsem mohl být úspěšnější. O to větší překvapení bylo po zveřejnění oficiální výsledkové listiny o několik dnů později, první místo, jenže pohár byl u Ondry Vladyky v Plzni.

Zkrátka v závěrečné fázi soutěže se našemu klubu nezadařilo a byla z toho blamáž. První nebyli první, poslední nebyli poslední. V několika dalších případech se pořadí také trochu promíchalo. Příští rok bude snad úspěšnější v tom, že vyhodnocení bude dříve a hlavně v pořádku.

Soutěže proběhly 23. a 24. srpna 2008, již tradičně na Novoveském koupališti. Letos už 41. a 37. ročník soutěží. Hned na začátku musím poznamenat, že obě soutěže byly zcela ve stínu Mistrovství světa lodních modelů v kategorii C. Pořadatelé to ostatně ani nezastírali. Protože jsme na Jablonecku trávili prodloužený víkend, chtěl jsem se v duchu propozic zaregistrovat již v pátek hned v 17 hodin. Jenže soutěžní trať pořadatelé teprve stavěli a „nestíháme“ pana Tomáška bylo naprosto výmluvné.

V sobotu ráno už všechno fungovalo. I počasí se po nočním lijáku umoudřilo a bylo hezky celou sobotu. Soutěž byla zkrácena na dvě jízdy, aby soutěžící měli dost času zajít do Eurocentra na „céčka“. Každý soutěžící dostal na ruku razítko klubu Admirál a měl vstup zdarma.

Kdo měl připravenou loď a volný kanál šel na vodu, bez rozdílu kategorií. Občas byly i 4 lodě na vodě. Modely kategorií F2 a F4 ukončily soutěžní jízdy po obědě. Parníky byly zastoupeny 2 modely pana Voráčka a Kočího. Pak jsme téměř všichni čekali do 15 hod na plachetnice. Vítr foukal tak akorát a pohled na 10 plachetnic byl nádherný. Impozantní byl Dorian Grey Jaroslava Zemana.

Asi v 16 hodin jsme odjeli s Petrem Matějkou do Eurocentra na „céčka“. Je to na samostatné povídání. Pěkné prostředí, spousta úžasně postavených modelů. V neděli ráno poprchávalo a jak se ukázalo, nehodlalo vůbec přestat, naopak. Ten, kdo se dostal na vodu mezi prvními, ještě nezmokl. V době, kdy jsem soutěžil já, už dost silně mrholilo, loď byla úplně mokrá a vysílač taky. Radost jsem z toho vůbec neměl. Navíc jsem obě jízdy totálně zkazil, i když na této soutěži o nic nešlo. Potom jsme viděli úžasnou soutěžní jízdu Petera Kozáka ze Slovenska systémem start – cíl. Projížděl brankami téměř pořád na plný plyn. Ještě při vjezdu do doku plul jeho model na plný plyn, v přistávacím obdélníku krátký reverz a model stál.

Počasí se neustále zhoršovalo a soutěž tak trochu vyšuměla do vytracena. Řada soutěžících odjela během dopoledne a nečekala na závěr. Ještě asi ve 13 hodin probíhaly za vydatného deště rozjížďky v kategorii F4A. Soutěž plachetnic byla zrušena.

I když se neděle nevydařila díky počasí, sobota byla fajn. Nezbývá než doufat, že příští rok bude počasí příjemnější.

» Zobrazit fotografie

O výstavě věnované Rakousko-Uherskému námořnictvu jsem se dozvěděl na soutěži v Jinolicích z malého letáčku. Výstavu uspořádalo Regionální muzeum v Jičíně v době od 25. června do 14. září 2008. V pátek 22. srpna 2008 v rámci „víkendu s modely“ byl ten správný den k návštěvě Jičína.

Výstava zachycovala historii RU námořnictva v období od roku 1866 do roku 1918. V roce 1866 válčilo RU s Pruskem. V bitvě u Hradce Králové bylo poraženo. I když se rozhodovalo na pozemní frontě, na moři si RU vedlo dobře, v bitvě u Visu porazilo pruského spojence Itálii. Paradoxně v roce 1864 bojovalo RU společně s Pruskem proti Dánsku v námořní bitvě u Helgolandu. To bylo možné si přečíst na panelech podél stěn sálu jičínského zámku, byly zde popsány i další úspěchy i neúspěchy RU námořnictva až do zániku monarchie. Vše doplněné obrazovou dokumentací včetně bokorysů a půdorysů některých lodí. Také bylo možné zhlédnout dokument o hledání vraku křižníku Zenta, který v počátku 1. sv. války zvolil předem ztracený boj s přesilou francouzských lodí. Bylo možné zakoupit DVD s tímto dokumentem. (Problém je, že autentických záběrů křižníku bylo zoufale málo.) Všechno bylo velice zajímavé, poučné, ale to co výstavě dodalo grády, byly modely lodí umístěné ve vitrínách. Největší byl S.M.S. Viribus Unitis v měřítku 1 : 100 od ing. Ctirada Beneše. Ostatní byly špičkové modely pana Tolara také v měřítku 1 : 100, např. S.M.S. Monarch, S.M.S. Radetzky. S.M.S. Babenberg byl v době mé návštěvy v jabloneckém Eurocentru (bývalém výstavišti) na MS lodních modelů kategorie C. Fotit bylo povoleno a přesto, že lodě byly za sklem, jsou fotky docela ucházející. Díky modelům stála výstava za to. Musím konstatovat, že se mi RU lodě zalíbily. Je faktem, že na stavbě skutečných lodí s bývalý český průmysl podílel značným dílem. A podle knihy Vládcové oceánů ing. René Grégra i na projektech lodí se čeští inženýři z námořní konstrukční kanceláře také podíleli také nemalou měrou.

Po výstavě v rámci „víkendu s modely“ následovala soutěž Jablonecká Kotva a Stuha a to nejlepší, Mistrovství světa v kategorii C v Jablonci nad Nisou.

» Zobrazit fotografie

V jinolickém kempu Eden se konala ve dnech 19. až 22. června 2008 3. a 4. soutěž 15. seriálu Mistrovství ČR v kategoriích NS. Hlavním organizátorem soutěže byl Klub lodních modelářů Admiral z Jablonce nad Nisou společně s klubem Česílko z Jičína.

Obou soutěží jsem se zúčastnil jako soutěžící v kategorii F2B s novým modelem stíhače ponorek.

V pátek 20. června bylo bodování modelů, které se nezúčastnily prvních dvou seriálových soutěží. To se týkalo i mého modelu. Ráno jsem vše potřebné naskládal do auta, tedy hlavně model a v 6,30 jsem vyrazil směr Mladá Boleslav, Sobotka, Jičín, Jinolice. Před osmou jsem se v kempu zaregistroval na obě soutěže u pánů Tomáška a Filipa. Od 9,00 bylo vlastní bodování modelů. Za model jsem dostal 92 bodů.

Potom byly podle časového plánu zahájeny jízdy v jednotlivých kategoriích. K velké škodě plachetnice jezdily v Jičíně na rybníku Šibeňák. Protože jízdy kategorie F2B byly naplánovány až na sobotu, ještě před polednem jsem odjel domů.

V sobotu jsme s manželkou dorazili do kempu asi ve 12,30. Jízdy byly od 14,00. Využil jsem volného času a toho, že na sousedním startovišti již jízdy končily a po dohodě s rozhodčími jsem model ještě před soutěží testoval na vodě. Potom již začaly jízdy soutěžní. V naší kategorii bylo v sobotu přihlášeno 8 modelů. Jízdy nebyly nic moc. Při druhé jízdě jsem totálně zkazil perfektní zajetí do doku, kdy loď posunula dorazovou lištu. Následovalo –10 bodů za přistání. O to větší bylo moje překvapení v neděli ráno, když jsem dostal diplom a medaili za třetí místo v sobotní soutěži. Potom soutěžily modely v kategorii F2C, tedy největší lodě. V této kategorii nebyly žádné nové modely, navíc chyběl nemocný pan Cerha s letadlovou lodí, na kterou se těšily děti, jak jsem zaznamenal. Po ukončení jízd jsme odjížděli domů.

V neděli organizátoři vše oficiálně o hodinu uspíšili. Nicméně vyrazili jsme z domova asi v 8,30, abychom viděli modely kategorie F2A. Po půl desáté jsme zaparkovali v kempu. Startoviště, kde měly brázdit vody F2 „áčka“, bylo skoro prázdné. Vše se nějak urychlilo. To už na mě volal pan Holan, že mají téměř odjeto už i v F2B, ať si připravím loď. Přede mnou jel Martin Tomášek s Farmem. Vyrazil jsem na první jízdu, v sobotu jsem si model už trochu „osahal“, tak se mi jelo docela dobře. Jenže vítr tentokrát foukal téměř kolmo na přistávací dok a při přistání mi dotlačil loď bokem vždy na dok, to znamenalo pokaždé –5 bodů. Přesto jsem měl docela dobrý pocit.

Panovalo nádherné letní počasí a měli jsme do 13,00 trochu času na popovídání se známými. Ve 13,00 pánové Tomášek a Uzel rozdali diplomy a medaile za 4. seriálovou soutěž. Tím celé setkání a soutěžení skončilo. Víkend to byl příjemný o to víc, když v nedělní soutěži jsem se umístil na 2. místě v kategorii F2B.

» Zobrazit fotografie